Historie

Historie Sokola

Neorganizovaní přívrženci sokolského hnutí z Kralovic mohly Kozojedy spatřit už v r.1863, kdy se zúčastnili tehdejšího národního výletu pěveckých spolků na hrad Krašov. Vznik vlastní sokolské organizace však přišel v Kozojedech na pořad dne až po skončení první světové války, kdy došlo k mohutnému vlně zakládání nových sokolských organizací na českém venkově. 

Místní jednota Sokola v Kozojedech vznikla 19. června 1919 v hostinci u Vostatků (později u Špirků). O jeho založení se zasloužil místní rodák, učitel Jaroslav Vostatek, který byl pak po sedm let až do svého odchodu z obce hybnou pákou spolku ve funkcích náčelníka, vzdělavatele a režiséra. Činovníky prvního výboru se stali starosta Václav Ryba, místostarosta František Němec, jednatel Josef Volín, pokladník Václav Prusík, náčelník a vzdělavatel Jaroslav Vostatek, místonáčelník Jan Beneš, náčelnice Anna Vodáková a místonáčelnice Anna Soukupová-Vostatková. Do výboru byli dále zvoleni členové František Bulín, Václav Šemokrouch, Josef Kočí, František Šnajdr, Anna Šourová-Vranná, Marie Oliveriusová-Němcová, František Niče, Václav Švamberk, Adolf Němec, Václav Šimice, Jan Kolman, František Včala a Josef Zábranský. První starosta Sokola, mlynář Václav Ryba, se po třech měsících funkce vzdal. Ve vedení ho postupně vystřídali rolník Adolf Němec (č.17), Bohuslav Šour (č. 4) a Josef Volín, který byl předtím tři roky jednatelem a posléze dlouhá léta místostarostou. S jejich jmény jsou spjaty úspěšné začátky jednoty. Veřejná cvičení na návsi v letech 1920, 1921 a 1924 i tělocvičné akademie ukázalyjejí životaschopnost. 

V r.1922 měl Sokol 64 členy, roční členské příspěvky tehdy činily 10, později 12 a nakonec 15 Kč. Roku 1927 byl zvolen starostou Antonín Zábranský, který pak stál v čele kozojedského Sokola s roční přestávkou celých osmnáct let. Funkci vzdělavatele převzal po odchodu Jaroslava Vostatka z obce nový řídící učitel Bohumil Matějka. Zábranský a Matějka se stali duší veškeré sokolské práce. Sokol se přestěhoval od Špirků do většího sálu k Wehrlům (Šotolům) a koupil jeviště od spolku domkářů za 900 Kč. Pořádala se nejen divadla, ale také plesy a přednášky. V této době cvičilo pravidelně žactvo, dorost i členstvo zásluhou Václava Vlka, Václava Němce (č.17), Ludmily Soukupové-Beranové (č. 29), Marie Bechové-Němcové (č.17) a později Jaroslava Bulína, Václava Vébra, Anny Zábranské-Volrábové, Alžběty Spěváčkové-Bechové, Marty Šourové-Velické aj. V organizačních funkcích pracoval čtrnáct let Václav Beran (č. 29), František Němec (č. 3), Josef Vlk a později celých osmnáct let Jaroslav Kolman (č.14). 

V r.1929 Sokol zakoupil nové jeviště za 5 000 Kč a tělovýchovné nářadí. V letech 1928,1932 a 1935 se na návsi uskutečnila další veřejná cvičení. V září 1932 kozojedský Sokol slavnostně vzpomněl 100. výročí narození Miroslava Tyrše. Obec se oděla v slavnostní háv praporů, po zapálení hranice nad obcí a vzdělavatelově projevu následoval u školy kolektivní poslech rozhlasového přenosu oslav z Tyršova domu v Praze. V tomtéž roce lze poprvé doložit pěstování odbíjené členy kozojedského Sokola. Soupeřem jim bylo zejména družstvo Kralovic, přičemž utkání obou celků proběhla vjednom i druhém místě. 

Ve 30. letech se v Kozojedech začaly projevovat spory mezi Sokolem a Místním sdružením republikánského dorostu. Oba spolky pořádaly občas v týž den taneční zábavu v různých hospodách. Poté, co v činnosti kozojedského Sokola nastal v druhé polovině 30. let krátkodobý útlum, ovládlo pole sdružení republikánského dorostu. Pasivitu Sokola se pokusila překonat valná hromada konaná v lednu 1938. Starostou byl tehdy zvolen MUDr. Josef Koukolík, první obvodový lékař, který v Kozojedech působil. Nové vedení (místopředsedou byl řídící učitel V. Soukup, jednatelem Kolman, vzdělavatelem Valenta, náčelníkem Fr. Němec rnl. a náčelnicí Volrábová) se řídilo premisou, že "nutno dostati náš Sokol na výši důstojnou jeho tradice" 

Zvýšená aktivita se projevila na různých polích. Hned v březnu byla sokoly sehrána divadelní hra E X. Svobody Posledni muž. Novinkou byl pro Kozojedy závod ve střelbě brokovnicí na asfaltové holuby, uspořádaný v dubnu Pod příčkou u Berounky, mezi účastníky byly i osoby z Plzně a Prahy. Na počátku května uspořádal Sokol s republikánským dorostem velkoryse pojatou slavnost staročeských májů. Vyvrcholením činnosti se stala účast čtyř mužů a dvou dorostenek z Kozojed na desátém všesokolském sletu konaném v Praze v létě 1938. 

Další pokračování v oživené činnosti Sokola však nebylo možné, když ji na podzim 1938 ochromil vývoj politických událostí. O Sokolu bylo nadále slyšet - v červenci 1939 připravil další divadelní hru v přírodě a v tomtéž roce daroval obci částku 2 500 Kč na zřízení telefonní linky do Kozojed. Josef Koukolík však po dvouletém působení v obci přesídlil do Bolevce u Plzně a tím skončila jeho spolupráce s kozojedským Sokolem.

Členové Tělocvičné jednoty Sokol v Kozojedech na VII. všesokolském sletu v Praze roku 1920

Několik měsíců po dvacetiletém výročí založení kozojedské jednoty Sokola vypukla druhá světová válka a na jaře r.1941 musela tato tělovýchovná organizace na území celého protektorátu zastavit činnost. I v Kozojedech nastala nucená čtyřletá přestávka v aktivitách Sokola. Členové museli hledat jiný způsob sportovního vyžití. 

V následujícím roce se v Kozojedech začala hrát pod hlavičkou SK Kozojedy poprvé kopaná. Vzhledem k tomu, že taneční zábavy byly zakázány, stal se tento sport na čas nejlepším a zároveň jediným způsobem vyžití části mládeže a náhradou za zakázaný Sokol. Kopanou tehdy začali provozovat i v mnoha okolních vesnic (Bohy, Kočín, Kaceřov aj.). Za účasti řady nově založených klubů začal na podzim r.1942 třetí ročník mistrovství kralovického okrsku, mezi nimiž byl i SK Kozojedy. V prvém svém mistrovském střetnutí rozdrtili kozojedští 4. října 1942 hráče SK Potvorov 7:1. Po dvou brankách dali tehdy Fujan, Štol a Šnajdr, jednu připojil Kroc. Když válka skončila a mládeži se otevřely také jiné možnosti, fotbalové družstvo se rozpadlo, ale na základech z válečných let se později pokračovalo. 

Členové Sokola asi ve 20. letech

Skupina sokolů po veřejném cvičení

Veřejné cvičení sokolů na návsi

Po osvobození v r.1945 mohl Sokol s chutí nastoupit do nové práce. Za starostování Jaroslava Becha (od r.1947) dosáhl do té doby nebývalého počtu 100 členů, zakoupil nové nářadí. Činnost se zaměřila na přípravu k jedenáctému všesokolskému sletu, který se stal vyvrcholením práce kozojedského Sokola za celé období od jeho založení. V Praze se chystali cvičit podle zápisu z výborové schůze dne 13. 2.1948 čtyři dorostenci pod vedením Miroslava Němce; deset dorostenek pod vedením Jiřiny Beranové-Němcové, osm mužů v čele s Jaroslavem Bulínem a osm žen opět s J. Beranovou-Němcovou. Tak početná výprava z Kozojed nikdy dříve na sletu nevystoupila. 

Slet konaný už po únorovém převratu se stal manifestací odporu proti nové moci. Účastníci se vrátili do Kozojed nadšeni, ale i Sokol byl začátkem 50. let postižen útlumem všeho spolkového života. Sokolskému starostovi Jaroslavu Bechovi zakázal akční výbor vykonávání funkce, ačkoli s ním byl solidární celý výbor. Tato skutečnost a neustálé reorganizace tělovýchovy zavinily, že většina starších členů a funkcionářů ze Sokola vystoupila, takže počet členů klesl až na 35. Po sletovém vyvrcholení v r.1948 nastal tak největší úpadek v celé historii kozojedského Sokola. 

Mladí členové se v dalším období zaměřili hlavně na sporty, především odbíjenou a kopanou. Denně, od jara do zimy, se hrál na návsi, kde se dříve konala veřejná cvičení, volejbal. Za diváckého povzbuzování celé obce proběhly nejen přátelské zápasy, ale každoročně se konaly i turnaje.

Největšími soupeři Kozojed byly Sokol Žichlice, Kralovice a Kopidlo, ale hrály zde i Radnice, Čistá, Dřevec, Výrov, Břežany a jiná družstva. Turnaje se jednou zúčastnilo čtrnáct mužstev, z toho dvě z Kozojed. 

Družstvo Kozojed tvořili nejčastěji Jaroslav Bulín, Václav Oliverius, Václav Špirk, Miroslav Němec, Václav Prusík a Jiří Svoboda. Mužstvo se přihlásilo do okresního přeboru a na motorkách se jezdilo hrát do Čisté, Kralovic, Žihle, Obory, Kopidla ajinam. Často šlo o zápasy na ostří nože - z Kopidla muselo družstvo po jednom vítězství ujet, aby je diváci nenapadli. V dalších letech, když nastal nedostatek kozojedských hráčů, vypomáhali kaceřovští Baxa, Fantové, Urban a Šrek z Čivic, později kopidelští Hubka, Nový, Beneš z Babiné a Götz z Nebřezin. Když družstvo v 70. letech postoupilo do krajské soutěže, jezdilo se k zápasům nejen do Plzně, ale např. také do Zbiroha a Plané u Mariánských Lázní v osobních autech Miroslava Němce a Jiřího Svobody. Tak vznikla tradice kozojedské odbíjené. 

Začátkem 50. let byl při Sokole obnoven hlavně zásluhou Václava Nedbala a později Františka Lavičky oddíl kopané. Prvními výsledky nového oddílu byly šokující prohry 0:17,1:18 a 0:7, ale časem, po příchodu Johanise a Šreka z Čivic, začali Kozojedští i vyhrávat. K zápasům se jezdilo dvěma nákladními auty pánů Němce a Sinkuleho. Zároveň bylo budováno hřiště, po etapách se přistavěly šatny a později i sociální zařízení. 

Významný přelom ve vedení Sokola nastal po r.1957, kdy byl zvolen starostou Miroslav Němec. Činnost tehdy vyvíjely oddíly kopané, odbíjené a stolního tenisu, nacvičovalo se na II. a III. celostátní spartakiádu (1960,1965). Do šaten na hřišti byla zavedena elektřina, místní rozhlas a vodovod. Zásluhou muzikanta Františka Tichého se opět hrálo divadlo. V důsledku stabilizace kádru funkcionářů se stal jednatelem na čtrnáct let Jiří Svoboda, který celé čtvrtstoletí zastupoval kozojedskou jednotu v předsednictvu okresního výboru ČSTV a po r.1968 byl šest let členem jeho českého ÚV. Hospodářem byl zvolen Miroslav Selig, později Bohumil Fanta. Vytvořila se dobrá parta, která během deseti let výrazně pozvedla úroveň kozojedského Sokola. Za předsednictví Václava Špirka, který po šesti letech vystřídal ve funkci Miroslava Němce, dosáhl Sokol počtu 125 členů a získal si uznání jako nejaktivnější spolek v obci.

Novou etapu v životě obce znamenala výstavba kulturního domu. Pro činnost Sokola otevřela perspektivy, o kterých se předešlým generacím nesnilo. Postavení vlastní sokolovny zůstalo totiž pro kozojedské členy této organizace z finančního hlediska neproveditelným úkolem. Půl století po vzniku kozojedské jednoty mohla tedy posloužit novostavba kulturního domu uvedená do provozu dne 26. října 1969. Diváci přítomní v zaplněném sále o rozloze 325 m² shlédli okresní tělovýchovnou akademii Ústřední výbor ČSTV přispěl částkou 100 000 Kčs na vnitřní tělovýchovné vybavení a sokolové se na stavbě významně podíleli brigádnickou prací. Mechanizace dnešního typu neexistovala. Když předseda MNV Sláva Bajt přišel do hospody s tím, že se budou osazovat traverzy, sokolové zaplatili, šlo se na stavbu a vše se zdvíhalo ručně. V dalších letech byla tělocvična kulturního domu plně využívána a sportovní činnost se mohla rozšířit i na zimní měsíce. 

Od r.1970 cvičily pravidelně ženy pod vedením Zdeňky Svobodové, dorostenky pod vedením Marie Němcové, žákyně cvičila Hana Šourová a později Zdeňka Sinkulová, žáky pak Karel Kypta a později Zdeněk Němec. Hráči kopané si vybojovali postup do 2. třídy, kde se však udrželi pouze rok, družstvo odbíjené hrálo v krajské soutěži. Protože nesplňovalo podmínku žákovského družstva, bylo později vyloučeno a hrálo okresní přebor. V r.1973 vzniklo pod vedením Jaromíra Kapsy žákovské družstvo kopané: 

V r.1972 vystřídal Václava Špirka ve funkci předsedy Sokola Josef Sinkule. Na vedení se dále podílel Jaroslav Vodrážka jako jednatel a Václav Němec (č.17) jako hospodář. V čele oddílu kopané se vystřídali Jaromír Kapsa, Maxa Holub a Vlasta Pech a nejen s administrativoujim pomáhal Ladislav Pícl. Odbíjenou vedli Jaroslav Vodrážka se Zdeňkem Němcem. 

V r.1973 cvičily při tělovýchovných slavnostech v Kralovicích, Žichlicích a Kozojedech ženy, dorostenky a žákyně. Vyvrcholením činnosti v období 70. let se stala příprava Československé spartakiády 1975. Celkem bylo v Kozojedech zapojeno do nácviku 150 cvičenců, což nemělo v minulosti obdoby. Z osmi skladeb se dvě nacvičovaly ve škole (starší žáci a žákyně) a šest v Sokole. Každou sobotu a neděli po květnových oslavách odjížděly z Kozojed autobusy na místní vystoupení - do Žichlic, Zruče, Dobříče, Obory, na okrskovou spartakiádu do Kralovic a okresní do Nýřan. 

Místní spartakiáda v Kozojedech se uskutečnila dne 25. května. Za doprovodu hudby přešel odpoledne průvod cvičenců po silnici od Borku kolem Jíchů na náves a pak přes křižovatku na hřiště. Po zahajovacím projevu předsedy Josefa Sinkule bylo předvedeno rekordnímu počtu více než 500 platících diváků všech osm skladeb (cvičilo 370 osob). Na celostátní spartakiádě v Praze vystoupili mladší žáci se Zdeňkem Němcem, mladší žákyně se Zdeňkou Sinkulovou a ženy se Zdeňkou Svobodovou. 

V 70. letech došlo také k dalšímu zlepšení materiálních podmínek. Bylo prodlouženo hřiště na kopanou, opatřeno kovovými brankami i lavičkami a provedena generální oprava travnatého povrchu. Také u hřiště na odbíjenou byl upraven antukový povrch s obrubníky. V budově šaten byl vyzděn východní štít, proveden záklop na půdě s betonovou podlahou a položeny dlaždice v šatnách, které se podařilo vybavit naftovými kamny. K budově sociálního zařízení byly přistavěny sprchy a zavedena elektrická přípojka. To všechno se pořizovalo svépomocí a představovalo tisíce hodin odpracovaných většinou zdarma. Organizační zajišťování této činnosti bylo stále obtížnější. Vzrostly náklady na činnost, které bez stavební údržby činily ročně kolem 40 000 Kčs. Na to všechno si musel Sokol vydělat, protože dotace od okresního výboru ČSTV tvořila jen asi šestnáctinu těchto nákladů. 

V r.1979 oslavil kozojedský Sokol důstojně 60. výročí svého založení. Vyvrcholením tohoto sportovního svátku byl zápas s jedenáctkou internacionálů pražské Slavie. Poprvé v historü hráli na kozojedském hřišti Plánička, Bican a další slavní fotbalisté meziválečného období. Krátce poté bylo do nácviku na spartakiádu 1980 zapojeno (včetně nácviku ve škole) 142 cvičenců. Vystoupili na místních, okrskových a okresní spartakiádě, nejčastěji, celkem sedmkrát, ženy. Sedm z nich cvičilo na spartakiádě v Praze. Počet členů kozojedského Sokola překročil v této době hranici dvou set osob. 

V průběhu let 1975-1980 se umisťovali fotbalisté v okresní soutěži mezi čtvrtým a šestým místem. Nejúspěšnější byli v r.1981, kdy postoupili do okresního přeboru. Zranění, vyloučení a odchod několika hráčů zavinily, že se tam udrželi jen rok. Při reorganizaci soutěží v r.1985 byli zařazeni do 4. třídy. Pokles výkonnosti způsobil, že se r.1987 dokonce uvažovalo o odhlášení ze soutěže. Umístění na třetím místě v následujícím roce dokázalo, jak ukvapené by to bylo rozhodnutí. Tvůrčí osobností mužstva byl v tomto období hrající trenér Václav Pícl z Lednice. Do soutěže se zapojilo také žákovské družstvo společné se Sokolem Dobříč, který zajišťoval dopravu. Vedoucími byli Jaromír Kapsa, Jiří Jícha, pomáhal i Václav Holub. V r.1985 ukončilo družstvo svou činnost. 

V základní a rekreační tělesné výchově pravidelně cvičily jen ženy, žákyně a žáci. K oživení docházelo vždy před spartakiádou, po ní činnost pravidelně ochabovala. Jako cvičitelky působily Zdeňka Svobodová, Zdeňka Sinkulová-Týmrová a od r.1982 po deset let Blanka Fantová, která zapojovala žáky i do okresních soutěží. Na spartakiádu 1985 se v Sokole nacvičovaly tři skladby. Opět nejčastěji, šestkrát, vystupovaly ženy, v Praze na spartakiádě cvičily jen dvě. Ve vedení žen vystřídala Zdeňka Týmrová Zdeňku Svobodovou, která plných patnáct let vedla nácviky a sama byla aktivní cvičenkou. Na rozdíl od předchozích let došlo po této poslední spartakiádě k rozšíření činnosti odboru základní a rekreační tělesné výchovy. Ženy hrály volejbal (vedoucí Prusíková) a věnovaly se pohybové výchově (vedoucí Týmrová). Vznikl oddíl mladších žáků (vedoucí Jaroslava Benešová), začali cvičit rodiče s dětmi (vedoucí Hirtová, Němcová, Oliveriusová a Cinková). Žákyně se dělily na starší a mladší (vedoucí Blanka Fantová, V. Procházková a Bohumila Bechová). Oddíl mladších žáků se změnil v turistický a zapojili se zde i dospělí (vedoucí Jaroslava Benešová a Zdeňka Píclová z Lednice). J. Benešová a Zdeňka Týmrová absolvovaly kurs na cvičitelky III. třídy. 

Zásluhou Vladimíra Hirta byl v r.1982 po dlouhé přestávce obnoven na širokých základech oddíl stolního tenisu. Kromě družstva mužů existovalo po dvou družstvech žáků a žákyň, v následujícím roce pak i B družstvo mužů vedené Jar. Zábranským. Výsledky se stále lepšily a zvláště ze žákovských a dorosteneckých soutěží přivezli mladí medaile i tituly přeborníka okresu. V Kozojedech se konala řada okresních soutěží a přeborů v žákovských a dorosteneckých kategoriích. 

Oddíl odbíjené se v těchto letech skládal hlavně z přespolních hráčů, což přinášelo organizační problémy a zvyšovalo náklady. Koncem 70. let se udržoval do třetího místa, začátkem dalšího desetiletí byl nejúspěšnější. Titul okresního přeborníka v letech 1982 a znovu 1983 získalo mužstvo, jehož věkový průměr činil už 36 let. V dalších letech přišel zákonitě pokles úrovně. Starší hráči zanechávali činnosti, mladí scházeli - z Kozojed hrál pravidelně už pouze jeden hráč. To všechno vedlo koncem 80. let k převedení odbíjené do Dobříče, kam to měli všichni přespolní hráči blíž. 

V údržbě a budování tělovýchovných zařízení se v posledním desítiletí střídaly roky větší aktivity s léty slabšími, kdy se jen připravoval materiál na stavební akce. Zvláště velký kus práce byl vykonán před oslavami 70. výročí Sokola v r.1989. Byly zabudovány nové skládací schody v budově kabin, vyměněny lavičky kolem hřiště, obloženy šatny hráčů i rozhlasové kabiny. Podařilo se dokončit vodovodní přípojku a instalovat okapy na budově sociálního zařízení, vyměnit antuku na volejbalovém hřišti a postavit udírnu. 

V r.1985 odešli z výboru dlouholetí funkcionáři Jaromír Kapsa, Jaroslav Kolman a Václav Němec a na jejich místa se dostali mladí, z nichž zejména Václav Prusík a Václav Pícl z Lednice se ukázali být důstojnými nástupci. K dalším změnám ve vedení Sokola došlo v r.1991. Z funkce předsedy odstoupil po devatenácti letech Josef Sinkule a s vykonáváním funkcejednatele skončil Jaroslav Vodrážka. Členy výboru byli od r.1959, resp.1961, a oba tak spojili třicet let svého života s kozojedským Sokolem. Nikdo v celé dosavadní historü kozojedského Sokola nepůsobil ve vedoucích funkcích tak dlouho a v tak exponované době jako tito dva členové, kteří přitom dovedli zajistit širokou a bohatou činnost.