Obsah

SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ - historie

Nejstarším ze spolků, které dnes v Kozojedech působí, je od přelomu 19. a 20. století Sbor dobrovolných hasičů založený v hostinci u Breburdů dne 18. března 1900. V kralovickém okresu hasičské spolky vznikaly už od 70. let 19. století. Nejstarší působil v Kožlanech od r.1874, v Čisté vznikl v r.1877 a v Kralovicích a v Plasích v r.1883. Kozojedy byly předstiženy mj. ještě sousední Hodyní, kde měli sbor od r.1893. Na počátku existence hasičského spolku byl do jeho čela ve funkci starosty zvolen tehdy nejváženější občan - katolický farář František Honomichl. Když po dvou letech zemřel, jeho nástupci v úřadě už příslušnou funkci nevykonávali, ačkoli farář Josef Dvořák se stal na několik let přispívajícím členem. Starostou se po F Honomichlovi stal rolník František Zetek (č. 62 - dnes V. Kolman) a zůstal ve funkci celých dvacet let. Prvním velitelem hasičského sboru byl zvolen obchodník Karel Hůlka. Jeho funkci převzal po osmi letech František Včala (č. 8), který velel sboru celých 24 let a za své zásluhy byl zvolen v r. 1933 čestným členem. Zastávat funkci ve spolku představovalo tehdy velkou poctu, a proto se různé osoby nestřídaly ve vedení tak často jako dnes. Dalšími členy prvních výborů volených na každoroční valné hromadě byli Václav Jícha (č. 63), František Niče (č. 78), František Soukup (č. 9), Josef Bech (č. 28), Josef Kapsa (č. 21), Vojtěch Soukup (č. 66) a učitel Josef Vágner. Členové se dělili na činné a přispívající. Činných, kteří platili roční příspěvek 60 haléřů, bylo zprvu dvacet šest. Počet přispívajících, kteří platili korunu a dvacet haléřů ročně, dosáhl zprvu asi 40 osob. Srovnání s dneškemje obtížné, ale uvedené částky z tehdejší doby určitě nepředstavovaly menší hodnotu než současný členský příspěvek. Hned v prvním období existence spolku se hlásili za přispívající členy i občané z okolních vsí Borku, Bohů, Rakolusek, Liblína, Břízska a Brodeslav,jeden člen (obchodník Artur Popper) byl ze vzdálenějších Kralovic. Už v dubnu 1900 se jednalo o provedení zkoušky stř.íkačky a o stejnokrojích a v červenci téhož roku se 21 členů kozojedského sboru zúčastnilo průvodu v Kralovicích konaného u příležitosti výletu plzeňské sokolské župy do tohoto města. V září r.1900 proběhlo za účasti mnoha okolních sborů slavnostní vysvěcení stříkačky na návsi u kapličky sv. Anny. Nato se odpoledne konal koncert na zahradě u Pechů (č. 55 - dnes paní Šourová), večer pak taneční zábava u Breburdů. Tento hostinec také sloužil po dlouhá léta jako spolková místnost. Na konci r.1901 měl už sbor kromě 26 činných také 55 přispívajících a zakládajících členů, jednu stříkačku, 200m hadice, 6m savice, dva košíky, vůz, dva opěrací a dva hákové žebříky. V říjnu následujícího roku si sbor mohl poprvé v praxi vyzkoušet boj s ohněm při likvidaci požáru v Liblíně.

 

Sbor dobrovolných hasičů na počátku 20. století

V r.1904 uspořádali kozojedští hasiči na návsi první veřejné cvičení opět doplněné odpoledním koncertem na zahradě u Urbánků (č. 27 dnes V. Vébr). Každou zimu se členové spolku a další hosté veselili na hasičském bále, kterého se zúčastňovali v krojích. Výnos ze spolkového plesu byljednou ze stálých příjmových položek při každoročním účtování. Mezi výdaje mohly být proto zařazeny menší částky poskytované např. na podporu Národní jednoty pošumavské a podobných organizací. Sbor plnil také osvětovou funkci. V září 1911 přednášel jeho členům u Breburdů župní dozorce Alois Guth půl druhé hodiny o své cestě po Slovinsku, severní Itálü a Rakousku. Zároveň hasiči pečovali o sborovou knihovnu, ve které však nebyla zastoupena pouze odborná hasičská periodika. V letech 1908-1912 se knihovna rozrostla o zakoupené či jinak získané publikace typu čítanky Husovy, Macharovy a Tolstého. Přibyly také spisy Boženy Němcové, Jana Nerudy, Aloise Jiráska a Václava Beneše-Třebízského, přičemž posledně jmenované si dali hasiči svázat. Pro plesy pořádané každoročně v lednu nebo únoru zakoupil sbor čtyři obrazy s náměty z českých dějin. Kozojedské hasiče čekala v té době náročná zkouška. Dne 2. června 1913 v devět hodin večer přišla po parném a dusném dnu bouřka a spolu s ní největší požár v obci za dobu existence zdejšího hasičského sboru. Blesk udeřil skoro současně na třech místech: do stájí na faře, u Bechů (č. 6 - dnes Fujan) v koutě návsi a u Kapsů (č. 21- proti dnešní budově obecního úřadu). Hasiči nevěděli, kde dříve zasáhnout. Protože během bouřky pršelo jen málo, shořely prázdné farní stáje, kůlna se zásobami sena, dříví a uhlí. Na návsi oheň strávil čtyři stodoly (Becha č. 6, Beneše č. 7, Včaly č. 8 a Šoura č. 61) se všemi zásobami slámy. U Kapsů zničil požár obytné stavení a půdu nad stájemi se zásobami sena. Brzy se ukázalo, že nešlo o nejhorší možnou pohromu. V r.1914 se poslední výborová schůze konala 12. 6.1914, protože o několik týdnů později, na sv. Annu, vypukla první světová válka. Celkem 85 mužů ve věku od 18 do 50 let postupně narukovalo, osmnáct z nich se už nikdy nevrátilo. Na podstavci pomníku padlých na návsi najdeme vyryta i jména dvou činných hasičů - Bohumila Vostatka a Antonína Tichého. Činnost hasičského sboru zcela ustala na dobu téměř pěti let. Šlo o jedinou okolnostmi vynucenou přestávku za celou dobu působení spolku. Když na konci října 1918 válka skončila, hasiči přítomní v obci se zúčastnili slavnosti na počest prohlášení samostatného státu. Na počátku února r.1919 se poprvé znovu sešel výbor a činnost spolku ožila. Hasiči začali navíc načas hrát divadlo najevišti, které získali od bývalého ochotnického spolku, půjčovali je však i jiným zájemcům. V r.1922 sbor věnoval svou knihovnu do fondů obecní lidové knihovny. V tomtéž roce byl zvolen starostou hasičského sboru František Bech z č. 30 (dnes B. Beneš). V čele hasičů zůstal následujících 26 let, která lze nazvat dobou největšího rozkvětu spolku. V r.1926 přispěli hasiči částkou 516 Kč (z celkového nákladu 13 500 Kč) na zřízení obecního pomníku padlým. Hned příští rok se konal v Kozojedech hasičský župní sjezd s odpoledním koncertem na zahradě u Soukupů (č. 9 - dnes J. Slach). Šest členů sboru se v r. 1923 zúčastnilo celostátního sjezdu československého dobrovolného hasičstva, sedmi členy byl obeslán další sjezd v r.1928. Hasiči se také podíleli na významných veřejných slavnostech v Kozojedech (např. zapalování Masarykovy vatry 7. března a Husovy hranice 5. července) i v okolí. Jmenovat můžeme odhalení Švehlova pomníku v Hodyni v r. 1935, ale doložena je také účast na cvičeních a župních hasičských sjezdech, při předání motorových stř'kačekv okolních obcích nebo při zakládání hasičského sboru v Lednici. Členové sboru spolupůsobili při likvidaci několika požárů v Borku, Rohách, Liblíně ajinde v okolí a asistovali na pohřbech členů svého sboru. K 30. výročí založení spolku bylo v červenci 1930 uspořádáno na návsi veřejné cvičení se sekyrkami, žebříky a stříkačkou, na závěr byl vyhlášen poplach. Zúčastnili se členové devíti sborů z blízkého okolí a následoval samozřejmě odpolední koncert a večerní taneční zábava. Brzy poté hasiči změnili svou spolkovou místnost a přestěhovali se od Breburdů do hostince u Špirků (č. 38). Někdy na počátku 30. let učinil sbor neúspěšný pokus o zřízení vlastní pamětní knihy - toto úsilí skončilo pořízením několika málo zápisů. Ve funkci velitele vystřídal v r.1933 Františka Včalu František Němec (č. 91). Velký význam pro další činnost sboru mělo zřízení vodovodu v Kozojedech, jehož stavba byla ukončena na sklonku r.1934. V květnu 1936 si spolek pořídil nákladem 22 500 Kč novou motorovou stříkačku, na niž dostal subvenci 3 500 Kč, zatímco stará stříkačka byla dána na protiúčet za stejnou sumu. Tím se výrazně zlepšilo vybavení sboru, který mohl ještě lépe plnit ušlechtilý cíl vzájemné pomoci. Po Mnichově a okupaci nastal však v r.1939 druhý,útlum činnosti, ačkoli sbor jako takový zůstal zachován. Počet schůzí měl výrazně klesající tendenci a na konci r.1944 aktivity spolku téměř ustaly. O novém oživení činnosti kozojedských hasičů lze hovořit až po osvobození českých zemí spojeneckými armádami v r.1945. Od r.1949 stál v čele sboru František Němec (č. 91), který byl předtím šestnáct let velitelem. Hasiči se s chutí pustili do nové práce. Vyměnili požární výzbroj i výstroj, vyčistili a upravili rybníčky na návsi (u Oliveriusů i u Houdů) a brigádnicky pracovali na úpravách hasičské zbrojnice. Po únoru 1948 však začal činnost spolků usměrňovat v dříve nebývalém rozsahu politický tlak nově nastoleného režimu. Starším členům, kteří pamatovali činnost hasičů za první republiky, se to neh'bilo, docházelo k častější obměně funkcionářů na vedoucích místech. Starostu Fr. Němce vystřídal po dvou letech Václav Lipert (č. 48). V té době začal pracovat jako jednatel Oldřich Zábranský, který ve funkci vydržel 21 let. Na počátku r.1951 byl sborem koupen v Kožlanech pohřební vůz pro koňský potah, který hasiči brzy opravdu použili. Časy se však rychle měnily-krátce poté došlo ke změně označení dosavadního sboru dobrovolných hasičů na hasičskou jednotu, která se v rámci celostátní reorganizace přeměnila v r.1954 na místní jednotu Československého svazu požární ochrany. Z hasičů se tak stali požárníci a o jejich výstroj a výzbroj se začal starat MNV. V té době byla také přestěhována spolková místnost od Špirků k Šotolům, protože jiný hostinec už v obci nezůstal. V r.1961 vybudovali hasiči za spolupráce kozojedských rybářů vodní nádrž v Jílovnách, jejíž význam pro obec pak přetrval a která by se vbrzku měla dočkat nezbytných úprav. Kolem r.1960 se rovněž podařilo výrazně rozšířit a omladit členskou základnu organizace. Bylo založeno žákovské dnzžstvo, jehož prvním vedoucím se stal Václav Wohlmuth. Žáci pomáhali v práci dospělým a drželi tzv. žňové hlídky. Později se pod vedením Karla Kypty pravidelně zúčastňovali celostátní soutěže Plamen a družstvo, jehož členové se několikrát vyměnili, přetrvalo pod vedením M. Plačka a M. Štěrbové až do 90. let. Starostu Václava Liperta vystřídal po trináctiletém výkonu funkce v r.1966 František Fišer (č. 34) a v r. 1969 Josef Bech (č. 28). V r. 1971 se do požárního sboru přihlásily i ženy. Založily tehdy družstvo, které se zúčastňovalo požárnických soutěží. V r.1975 dokončili hasiči vodní nádrž na návsi budovanou v Akci "Z". Od té doby byla všestranně využívána a stala se neodmyslitelnou součástí této části obce. V r.1981 byla zahájena přístavba požární zbrojnice. Uvedené změny už patří do období Františka Hykyše, který v r.1972 vystřídal na šest let ve vedoucí funkci Josefa Becha a pak dalších sedm let vykonával funkci jednatele spolku, který měl v r.1980152 členů. Po změně politických poměrů na konci r. 1989 se spolek vrátil zpět k názvu Sbor dobrovolných hasičů. Vjeho čele stojí od r.1978 už dvacátý druhý rok Václav Holub a jako jednatel čtrnáctý rok J. Beránek z Borku. Technickou činnost zajišťují velitelé. Zatímco za prvních čtyřicet devět let činnosti sboru se vystřídali jen tři (Hůlka, Včala a Němec z č. 91), v dalším půlstoletí jich bylo deset (Václav Švamberk, Václav Němec z č. 17, Václav Prusík, Václav Král z č. 23, Václav Oliverius z č.13, Bohuslav Bech, Karel Kypta, Miloslav Plaček, Petr Lhoták a Rudolf Král). Sbor dobrovolných hasičů má v současnosti 140 členů, z toho 35 žen. Disponuje speciální požární cisternou opatřenou vším potřebným pro úspěšný požární zásah. Kromě občasných zákroků v obci i okolí provádí sbor preventivní protipožární prohlídky, účastní se soutěží a cvičení, pořádá zájezdy a požárnické plesy. V průběhu své stoleté existence zasahoval kozojedský sbor jen jednou proti ohni, který ohrožoval velký počet stavení ve vsi. Ostatní jeho zákroky byly naštěstí zaměřenyjen na požáry menšího charakteru, přítomnost sboru v obci však poskytovala jistotu, že bude možno se s mimořádnými událostmi tohoto typu vypořádat. Ve společenském a kulturním životě obce hraje dnes Sboř dobrovolných hasičů jednu z hlavních rolí. Můžeme proto říci, že za téměř stoleté období své činnosti si získal vážnost a úctu. Svůj život a nemalé množství práce s ním spojilo už několik generací kozojedských občanů.